दारी उभी तू क्षण हा थांबलेला
नि:शब्द मीही,गळा दाटलेला
ह्या घडीला मूक राहूत दोघे
बोलू देऊत फक्त ह्या क्षणाला
अव्याहत रांगेत त्या क्षणांच्या
संशय,भयाच्या वादळी रणांच्या
गर्दीत तो उभा होता धिराने
साहून बेड्या पायी मणांच्या
प्रश्नकाहूर ते पळभरी असू दे
मुक्त आसवे ही गाली गळू दे
उतरवू दागिने वेदनेचे क्षणैक
सुख मीलनाचे क्षणाला मिळू दे
ओठांकिनारी अश्रूंत वहाते
स्मितनौका,हेलकावे पहा ते
असो दुरावे,डोळ्यांतच भेटू
म्हणेल क्षण ‘अहा,प्रेमी पहा ते!’
03 10 2008 येथे 5:42 सकाळी |
सुंदर.
03 10 2008 येथे 6:09 pm |
VACHUN BAGHA
veday hay ughaday dar
ajun vat pahate tujyha paulanchi
bharkan pohchlo me premat
tujhya paulanchya gatinay
harawalo tethay jethay nahi dujay
kewal anand tethay
veday hay ughaday dar
ajun vat pahate tujyha paulanchi
bharkan pohchlo me premat
tuzhyach ekant sahawasat
swapnat me jaga hoto
tuzhya sahavasachya sugandhat
veday hay ughaday dar
ajun vat pahate tujhya paulanchi
I did not know I could write a poem.
Thanks for inspiring me to do so.
Dr. Ashok Koparday
marathit kasay lihaychay ?
04 10 2008 येथे 8:58 pm |
आशाताई,
अभिप्रायाबद्दल आभारी आहे, आपल्या लेखनाचा मीही एक नियमित वाचक/प्रशंसक आहे……धन्यवाद !
डॉक्टर साहेब,
तुमची कविता आवडली, कधी प्रकाशित करताय ? आता थांबू नका !
मराठी लेखनाकरता ‘गमभन ‘ software वापरून पहा.
ह्या दुव्यावर ते मोफत उपलब्ध आहे :
http://www.var-x.com/gamabhana/gamabhana_package_080220.zip
05 10 2008 येथे 9:39 pm |
कविता आवडली